V roce 2013 jsem v Indonésii získával data pro svou diplomovou práci, kterou jsem se rozhodl zaměřit na problematiku ilegálního obchodu se zvířaty. Abych si na vlastní oči udělal představu o tom, jak takový běžný obchod se zvířaty v Indonésii vypadá, rozhodl jsem se navštívit několik největších zvířecích trhů na ostrovech Jáva a Sumatra. Kromě tisíců ptáků od těch běžných až po kriticky ohrožené, desítek makaků a cibetek či množství plazů tyto trhy spojoval další živočich, kterého jsem dříve znal spíše z knih či televize. Byl to primát velikosti menší kočky, většinu času schoulený v rohu klece, v češtině nazývaný outloň. 

Trhy se zvířaty v Indonésii jsou děsivá místa. Často tam narazíte na zvířata, která jinak v přírodě téměř neuvidíte, a outloni, kteří jsou nočními zvířaty, jsou jedni z nich. Outloni přes den běžně spí v korunách stromů a v noci je jen velmi malá šance je potkat. Překvapilo mě, že tyto podmanivé, neobvyklé a ohrožené živočichy připomínající plyšového medvídka s velkýma očima, jako má postava Morta z pohádkového Madagaskaru, bylo možné na trzích vidět tak často, a to i přes jejich chráněný status. Začal jsem pátrat po tom, jak je možné, že se vyskytují na trzích tak často, i když obchodníkům podle indonéského zákona za jejich prodej hrozí až 5 let vězení nebo velmi vysoká pokuta. Výsledek mého pátrání byl překvapivě prostý.

Outloně v Indonésii zná poměrně málo lidí a ještě méně z nich se zajímá o jejich ochranu. Tedy lépe řečeno se o jejich ochranu obzvlášť na Sumatře nezajímá téměř nikdo. Na celé Sumatře neexistovalo jediné specializované záchranné centrum, které by umožňovalo jejich přijetí právě například po zabavení z těchto trhů. Jak se říká, „kde není žalobce, tam není ani soudce“, a absence takového záchranného centra pro zabavené outloně bylo jedním z důvodů, proč se outloni nezabavovali a obchodníci se vůbec nezdráhali je prodávat otevřeně na ulici. 

Vždy jsem chtěl dělat něco, co bude pomáhat zvířatům, která to potřebují nejvíce. Usoudil jsem, že toto je právě ten případ, kde se můžu pokusit něco změnit a pomoci. Nezbývalo tak než dokončit diplomovou práci, absolvovat státnice na České zemědělské univerzitě v Praze, pokusit se stát odborníkem na outloně a ilegální obchod se zvířaty v Indonésii a vydat se z Ústí nad Labem přímo na Sumatru zkusit s tímto problémem něco udělat.

Zjednodušeně řečeno, takto vznikl záchranný program Kukang, který nyní podporuje hned šest českých zoologických zahrad, konkrétně Zoo Ostrava, Zoo Olomouc, Zoo Liberec, Zoo Hodonín, Zoo Jihlava, Zoopark Na Hrádečku, také polská Zoo Wroclaw, německá NaturZoo Rheine, a také Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií EAZA a mnoho dalších organizací, firem i soukromých osob. Nevím, jaký osud potkal outloně, které jsem na indonéských trzích viděl roku 2013, ale vím, že již existuje tým Čechů a Indonésanů, který dělá vše proto, aby se na těchto prašných ulicích už další outloni neobjevovali.